Poloostrov Peloponés – srdce Řecka

Poloostrov Peloponés – srdce Řecka

Nejvíce pozornosti se obvykle dostává Řeckým ostrovům a tak trochu stranou zájmu stojí pevninská část, poloostrov Peloponés. Místo, kudy prošly dějiny a které nám má i nyní tolik co říci.

Kalamatské olivy platí za jedny z nejlepších a s tím nemohu než souhlasit. Už cestou z letiště v Kalamatě napříč poloostrovem jsme mohli vidět rozlehlé olivové háje rozprostřené v kopcovité krajině poloostrova, která se mi nikdy neokouká. A tak dvouhodinová cesta do letoviska Tolo utekla jako voda. Že jste o Tolu ještě neslyšeli? Je nejvyšší čas to napravit. Malebné městečko v Argolském zálivu s poklidnou, téměř rodinnou atmosférou a křišťálově čistým, klidným a velmi teplým mořem nabízí mnohem víc než jen relax na pláži. Vše začíná ubytováním, protože pokud se něco nepovede hned na začátku dovolené, je tím obvykle poznamenán celý pobyt. To ale není případ hotelu Ritsa**. Rodinný hotel s dlouhou tradicí a přístupem k hostům, který jsem nikde jinde nezažila. Majitel hotelu pan Tomys pečlivě dohlíží na to, aby nikomu z hostů nic nechybělo, jeho žena Sofia zase na to, aby si každý u večeře alespoň jednou přidal. Popravdě, nemá s tím mnoho práce, je vynikající kuchařka a vaří poctivě, jako by vařila pro svou vlastní rodinu. Na její gyros, souvlaki a nebo grilovanou rybu jsem vzpomínala ještě dlouho po návratu domů. 

Nadšeni z bezchybného začátku dovolené jsme druhý den pobytu vyrazili na prohlídku letoviska. Od hotelu Ritsa až k malému přístavu je to procházka cca 1,5 km, během níž jsme zmapovali všechny restaurace, taverny a hotely. Zpět do hotelu lze jít po pláži a třeba se zastavit v některé z taveren na osvěžující frappé. Část pláže, která je nejblíže hotelu Ritsa je široká, s velmi pozvolným vstupem do moře a krásným výhledem na okolní krajinu. Nezbývalo, než ji po procházce městem vyzkoušet. Nemusel by to být špatný nápad nebýt toho, že šumění vlnek tak krásně uspává… A tak jsme do třetího dne dovolené vykročili ve znamení rudé barvy. Samo o sobě to nebyl až takový problém, ale nás čekal výlet do slavné věštírny v Delfách a více než 500 km v autobuse. Musím přiznat, že „usedět to“, byl výkon, za který bychom si zasloužili medaile. Odměnou za naše utrpení byla ale už samotná cesta po krásném severním pobřeží poloostrova. Asi po dvou hodinách jsme dojeli na naši první zastávku, do města Rio. Pokud Vám jeho název nic neříká, zkuste si k němu přidat ještě název města Antirio. A byl tam – nejdelší visutý most na světě nazývaný Rio–Antirio (oficiálně Most Charilaose Trikoupise). Jeden z moderních divů světa, 2 880 metrů dlouhý, se čtyřmi impozantními pilíři. Nádherná elegantní stavba klenoucí se přes Korintský záliv, spojující poloostrov Peloponés s pevninou.

Ještě jsme ani nestačili vstřebat tento technický zázrak a už nám zase oči přecházely nad nádherou řecké krajiny. Začali jsme z úrovně moře stoupat do vnitrozemí do výšky 1 000 metrů nad mořem, kde se Delfy nacházejí. Kopcovitá krajina, kterou známe z poloostrova, zde dostává dramatický ráz, vrcholky nad věštírnou dosahují téměř 1 300 metrů. Kombinací překrásné krajiny s historií vzniká skutečně tajemná atmosféra. Není divu, že se dva orli vypuštění Diem setkali právě na tomto magickém místě, které tím bylo označeno jako střed světa. A abychom si technických divů užili dosytnosti, poslední zastávkou na naší dnešní cestě je Korintský průplav. Téměř 6,5 km dlouhý a 25 metrů široký průplav lodím ušetří 700 km dlouhou cestu kolem poloostrova. Jeho délka a boční stěny vysoké 90m z něj dělají další působivé dílo.

Čtvrtý den našeho pobytu v Tolu byl odpočinkový a program jsme měli naplánovaný až na večer. Čekala nás večerní plavba do městečka Nafplio, které bylo v letech 1829 – 1834 dokonce hlavním městem Řecka. Říká se o něm, že je v zemi nejkrásnější. Nemohu soudit, zda je to pravda, ale při pohledu na město, nad kterým se tyčí pevnost Palamidy, se nám tajil dech.

V průvodcích se o tom nedočtete, ale prozradím vám, že v Nafpliu mají jednu z nejlepších zmrzlin v Řecku. Potřebujete-li před večerní procházkou městem malé osvěžení, určitě se tam zastavte. Naše delegátka vám ráda poví, kde to je.

Moře je zázrak a slunce je dar, říkám. Chtěli jsme si obojího náležitě užít a proto jsme do našeho programu zařadili několik odpočinkových dnů, které jsme chtěli strávit na pláži. Mimochodem, když se vydáte po silničce z Tola směrem na Drepano, přejdete malý kopeček a hned asi po 150 metrech narazíte na menší divokou kamenitou pláž, rozhodně doporučuji tam zajít. Jen pozor, na tomto místě můžete ve vodě sem tam narazit na mořské ježky, v průzračné vodě jsou ale velmi dobře vidět.

Abychom pouze nelenošili a také proto, že jsme chtěli tu krásu vidět na vlastní oči, vydali jsme se další odpočinkový den brzy ráno vzhůru nad Tolo, kde nedaleko nad městem stojí malý modrobílý kostelík Agia Kyriaki. Za dvoukilometrový výšlap do kopce jsme byli bohatě odměněni. Nemohli jsme se vynadívat na panorama pobřeží s přístavem, olivové háje a sytě modré moře.

A protože jsme se nacházeli v kraji Argolida, nemohli jsme vynechat poznávání kraje samotného. A proto jsme se dalšího dne za drobného deště vydali do starověké, vysoko položené, akropole , jež bývala bohatým centrem oblasti. Zde byly uchovávány poklady, kořisti z válek a ve zdejších hrobkách bylo nalezeno 14 kilogramů zlata a 19 lidských koster. Nedaleko se nachází Atreova pokladnice, což je kopulový hrob vysoký přes 13 metrů, který byl ve své době velmi důmyslným dílem. A pokračujeme dál, tentokrát do starověkého Korintu, který býval nejslavnějším a nejbohatším městem starověkého Řecka. Zdejší areál rozhodně doporučuji navštívit, dává nám představu o uspořádání starověkého města a o životě v něm. Poslední dnešní zastávkou je divadlo v Epidauru, kde se dodnes o letních víkendech pořádají hudební festivaly. Zdejší nejlépe dochovaný amfiteátr v Řecku má vynikající akustiku a i když je to dnes nejlépe dochovaná stavba v místě, ve své době byl jen jakýmsi doplňkem okrsku boha lékařství Asklepiona, jemuž je zde zasvěcený chrám. V areálu se nacházely například i populární lázně.

Předposlední výlet, který nás čekal, je plavba na Sarónské ostrovy Hydra a Spetses. Dvě a půl hodiny trvající plavba utekla jako nic a už kotvíme na Hydře. Tento ostrov se snaží zachovat si původní ráz o čemž svědčí nejvíce to, že na ostrově jsou zakázány dopravní prostředky a veškerý tranzit se přepravuje za pomoci oslů a mul. Posezení v jedné z mnoha kaváren či restaurací s výhledem na přístav a okolní barevné domky by měl do svého programu zařadit každý. A zdejší - i když řecké - špagety si s italskými rozhodně nezadají. Po procházce kolem pobřeží už pospícháme zpátky na loď, abychom pokračovali na ostrov Spetses. Tento menší ostrov je ideálním místem pro toho, kdo chce prožít klidnou dovolenou v nádherném, malebném prostředí, je to doslova balzám na duši.

Poslední výlet, který jsme během naší 12ti denní cesty absolvovali nás zavedl do Athén. Hlavní město Řecka a jedno z nejstarších evropských měst nabízí mnohem víc, než kolik můžeme během jednoho dne stihnout. Dechberoucí výhled z Akropole na rozléhlou metropoli. Rekonstruovaný Panathenajský stadion, který pojmul až 70 tisíc lidí. Starý královský palác – dnešní budova parlamentu – s výměnou stráží, kterou rozhodně stojí za to vidět. Archeologické muzeum, i tam by se daly stávit alespoň dva dny. Zkrátka, do Athén si budeme muset naplánovat delší výlet.

Cestou zpět se ještě krátkou zastávkou rozloučíme s Korintským průplavem a míříme zpět do Tola. Ráno se rozloučíme s mořem, rodinou pana Tomyse a už opět projíždíme olivovými háji na letiště v Kalamatě, aby nás v Praze přivítal hustý déšť.

A shrnutí? Tolo je místo, do kterého se stojí za to vrátit. Peloponés má vždy co nabídnout a naši klienti, kteří tam už léta jezdí každý rok "jako na chalupu" to dobře vědí.

Autor: Jitka Chybová
- PR článek - 

Článek byl zobrazen 4 831 krát.