Pohoří Pindos - nejodlehlejší kout Řecka

Pohoří Pindos - nejodlehlejší kout Řecka

Na severu Řecka, až u hranic s Albánií, se rozkládá jedna z nejpozoruhodnějších horských oblastí v zemi, pohoří Pindos. Krajina Pindosu je velmi málo osídlena, oblast totiž zahrnuje dva národní parky, druhou největší roklinu v Evropě a horské vrcholy, které se řadí k nejvyšším v Řecku.

Horopisně se masiv Pindos řadí do systému Helenid a je složen z několika samostatných horských celků (Smolikas, Tymfí, Aigo, Lakmos, Athamanon, Oros Iti, Karava a další). V délce 160 kilometrů se táhne od severních hranic na západ k Jónskému moři, na jih k Metsovu a na východ do Makedonie. Centrální hřeben má výrazný velehorský charakter s ostře modelovanými horami, ledovcovými kary a hlubokými a dlouhými dolinami. Nejvyšším vrcholem je Smolikas dosahující nadmořské výšky 2637 metrů, který je situován zcela na severu pohoří.

V masivu Pindos byly vyhlášeny dva národní parky, které chrání původní a téměř neporušenou přírodu. Národní park Vikos-Aoös rozkládající se na ploše 3360 hektarů, byl založen v roce 1973 a zaujímá oblast v okolí rokliny Vikos, která je charakteristická svými svislými stěnami, které mnohdy dosahují výšky až 950 metrů. Roklina dlouhá 12 kilometrů je považována za jeden z velkých přírodních divů. Je relativně málo navštěvovaná, počítejte tedy s tím, že během výletu potkáte jen hrstku lidí. Nejvhodnější dobou pro návštěvu rokliny je začátek nebo konec léta, kdy jsou vodní toky klidné.

Protékají tudy totiž řeky Aoös a Vikos, které jsou napájeny vodami z tajícího sněhu. Podél nich vede turistická stezka, která bývá v období tání sněhu nepřístupná. Jedinečným přírodním úkazem v oblasti je 405 metrů hluboká propast Provatina a nedaleká propast Epos, v níž bylo v hloubce 469 metrů objeveno dokonce podzemní jezero. Do této oblasti patří také planina Astraka a masiv Tymfí.

Severovýchodně od silničního průsmyku Kataras, který se nachází ve výšce 1705 metrů nad mořem, se rozprostírá ještě rozlehlejší Národní park Pindos, jehož historie sahá do roku 1966. Byl vyhlášen hlavně kvůli ochraně jedle kefalonské, borovice černé a balkánské, které pokrývají zdejší svahy již po tisíce let. Park zasahuje z části až do Makedonie. Stal se domovem pro zbývající řecké medvědy a vlky, kteří patří mezi vážně ohrožené druhy. Je proto naprosto výjimečné, že se někomu podaří tyto tvory zahlédnout. Zatím nezbývá než doufat, že se je podaří ochránit před vyhynutím. Podle posledního sčítání, přebývá ve zdejších horách sotva dvě stě medvědů hnědých a kolem tří stovek vlků obecných.

K dalším obyvatelům pohoří Pindos patří jeleni, divocí kanci, kamzíci, kočky divoké a vyskytují se zde také hadi, jako je zmije růžkatá nebo užovka podplamatá. Při procházkách do odlehlejších končin proto musí být turisté velmi obezřetní. V parku můžete při troše štěstí zahlédnout některého ze vzácných druhů ptáků, kteří zde hnízdí. Patří k nim třeba jestřáb americký, sup mrchožravý, orel zlatý, orel královský nebo sup bělohlavý.

Zdolávat vrcholky pohoří Pindos by se měli vydat jen zkušení a zdatní horalové. Místní horské hřebeny jsou velmi divoké a rozeklané, a na nezkušené turisty zde číhá nebezpečí v podobě vážného poranění. Ti by se proto ho hor neměli nikdy vydávat sami a vždy by měli požádat o služby průvodce. Vrcholky hor jsou od října do května pokryté sněhem, ale jakmile začne sníh tát, valí se z vrcholků do údolí proudy vody jako vodopád. Stezky, které jsou jinak uprostřed léta snadno schůdné, se rázem promění v nezdolatelné překážky.

Opravdovou lahůdkou pro zkušené cestovatele je Mount Smolikas, který je s výškou 2637 metrů nad mořem, po Olympu druhým nejvyšším vrcholem Řecka. Pokud se chcete vypravit na jeho vrchol, počítejte s tím, že vám výstup zabere několik dnů. Jeho zdolání vyžaduje kvalitní přípravu a výbavu. Je nutné mít vlastní kempinkové vybavení, nebo si předem rezervovat horskou chatu, která během výstupu poskytne potřebné útočiště. Jednou ze záludností, která v celém pohoří Pindos čeká na své „oběti“, je velmi špatné a ledabylé značení cest. Během výletů musíte tedy bedlivě sledovat značení, které může být mnohdy ukryto třeba jen v pouhém červeném cákanci na skále. O tak kvalitním značení, na jaké jsme zvyklí z domova, si v řeckých horách můžete nechat jen zdát.

Severní část pohoří Pindos je poměrně odlehlá a jen málo navštěvovaná. Není příliš vhodná na turistiku, uspokojí však nadšence, toužící po nevšedních a drsných zážitcích. Velmi oblíbeným cílem výletů mnoha turistů je městečko Konitsa, které se nachází jen několik kilometrů od albánské hranice. Najdete tady několik hotelů a dalších možností ubytování, dále také restaurace a turistické centrum. Pokud tedy máte v úmyslu, vydat se na náročnější výpravu do hor, můžete si právě zde najmout vůdce. Konitsa se rozkládá na místě, odkud se nabízí krásný výhled na horu Mount Trapezitsa a řeku Aoos, přes kterou se klene most z roku 1870. Stále větší popularitě se zde těší jízda na kajacích. Město Konitsa bylo vážně poničeno během zemětřesení v roce 1996. Tehdy byly srovnány se zemí některé starší budovy. Bez větších škod přečkala tuto pohromu jen malá turecká čtvrť a starý bazar. Tyto dvě oblasti tak dodnes propůjčují tomuto malebnému městečku kouzelnou orientální atmosféru.

Pokud byste se z Konitsy vydali směrem na jih, mohli byste se pokusit o výstup na 2497 metrů vysoký Mount Gamila. Po cestě se nabízí zastávka u horského jezera Drakolimni – Dračí jezero. Silnice vedoucí z Konitsy směrem na sever míří až k albánské hranici, která byla ještě před několika lety nepřístupná. Také dnes je však celá tato oblast velmi citlivým územím, mohou za to neustávající konflikty na Balkáně. Pokud se přesto chcete za hranice vypravit, nevynechejte návštěvu vesnice Molivdoskepastos, který nabízí nevídaný výhled na Albánii i zpět na pohoří Pindos s vrcholy Smolikas a Gamila.

Mnohem větší oblibě se těší jižní část pohoří Pindos, která je protkána pohodovými turistickými stezkami a nabízí řadu lákadel pro nenáročné výletníky. Navštívit zde můžete například Zagorské vesnice, města Ioanina, Dodoni nebo Metsovo. Celá Zagorie patří k nejzajímavějším oblastem severního Řecka. Je zde totiž rozeseto na šestačtyřicet zagorských vesnic vybudovaných v osobitém stylu a vyznačujících se vlastní kulturou. Jejich současné kulturní bohatství je výsledkem dřívější chudoby tohoto kraje.

Během 18. a 19. století byly ve vesničkách vystavěny domky známé jako „archontika“. Jsou skromných rozměrů, ale svým osobitým stylem přímo velkolepé. Některé se bohužel již rozpadly nebo zůstaly opuštěné, ale ty, co se podařilo do dnešních dní dochovat, slouží jako muzea či penziony. Ty nejkrásnější najdete ve vesnicích Monodendri, Tsepelovo, Megalo a Mikro Papingo. Ubytování zde sice není na tak vyspělé úrovni jako jinde, ale tyto nedostatky vám plně nahradí pohostinnost a přátelské jednání místních obyvatel. Rozhodně se zde nemusíte obávat, že byste zůstali hlady a bez střechy nad hlavou.

- jap -
Fotky: dementia

Předchozí články z Řecka:
Samos - vinařský ráj
Mykény
Argos, centrum mykénské kultury
Rethymno, město a přístav na Krétě
Chalkida, jen krůček od pevniny

Článek byl zobrazen 13 672 krát.