Řecká architektura

Řecká architektura

Řecko je od pradávna považováno za kolébku evropské kultury a jeho dávná historie na návštěvníky dýchá téměř na každém kroku. Řekové byli známí pro své dokonalé stavitelské umění, které následně zásadně ovlivnilo další vývoj architektury ve světě. Bylo inspirací pro řadu architektů ve všech možných obdobích a dodnes zastiňuje další umělecké oblasti.

Počátky řecké architektury sahají do 7. – 8. století před Kristem. Řecké chrámy bývaly zpočátku silně ovlivňovány egyptským uměním, ale záhy začaly vynikat svým vlastním stylem a elegancí. K tomu z části přispěla možnost výběru různých materiálů. Egypťané vytvářeli své velkolepé stavby pouze z kamene, zatímco Řekové využívali světlého vápence a později i mramoru, díky kterému vznikla spousta elegantních staveb. Starověcí řečtí řemeslníci byli opravdovými mistry svého oboru.

Foto: Parthenon

Dějiny starověkého Řecka a s nimi i architekturu a umění můžeme rozdělit do tří období: archaické období (800 - 500 př. n. l.), klasické období (500 - 336 př. n. l.) a helénistické období (336 - 146 př. n. l.). Svého vrcholu dosáhla řecká architektura v klasickém období, kdy byla inspirací nejen pro antický Řím, ale i pro všechna následující vývojová období architektury. V helénistickém období padlo Řecko pod nadvládu Makedonců a od roku 200 před Kristem jeho se vliv výrazně oslabil. Nakonec se roku 146 před Kristem stalo součástí Římské říše.

Základem řecké architektury je sloupoví, které určuje následnou výšku a mohutnost stavby. Aby byla stavba dle antických představ "krásná", musí být sloupů na průčelí vždy lichý počet, ideálně pět, sedm nebo devět. Sloupy nesou vodorovné kladí a nad ním trojúhelníkový štít. Sloupové řády se však od sebe liší především tvarem a zdobením jednotlivých sloupů. Obecně je známo, že se v řecké architektuře využívají tři základní typy sloupů – dórský, jónský a korintský.

Foto: Apollónův chrám v Korintu

Dórský sloup vznikl v pevninském Řecku okolo 7. století před Kristem přenesením principů tehdejší dřevěné architektury do možností kamene. Název „dórský“ pochází od Dórů, což byli rození válečníci, kteří si Řecko podmanili v období 1200 – 1100 před naším letopočtem. Během jejich nadvlády přišli Řekové nejen o zisky z obchodu, ale také o námořní kontakty se svými sousedy, kulturu a umění. Dórský sloup je velmi jednoduchý, strohý a poznáte jej podle toho, že nestojí na podstavci, ale vyrůstá přímo z podlahy. Dórské sloupy na rozdíl od těch jónských byly stavěny blíže u sebe, takže v mnohých lidech vzbuzovaly klaustrofobní pocity. Stavěly se po celém Řecku a pronikly dokonce i do jižní Itálie a na Sicílii. Vynikající ukázkou této architektury je Chrám boha Dia v Olympii.

Jónský styl nepochází z Jónských ostrovů, jak by se podle názvu mohlo zdát, ale z Ionie, což je starověký název pro západní Malou Asii – tedy dnešní Turecko. Jónské sloupy bývaly umisťovány ve větší vzdálenosti od sebe a bývaly také o něco užší než sloupy dórské. Průčelí chrámů, na kterých byly jónské sloupy použity, tak vytvářely dojem většího prostoru. Umístěny bývaly na malém podstavci a jejich hlavice jsou mnohem zdobnější, zakončené dvěma charakteristickými volutami. Skvělým příkladem této architektury jsou chrámové sloupy v tureckém Efesu, tedy v oblasti, kde název původně vznikl. Další hezké jónské sloupy jsou k vidění například na průčelí chrámu Erechtheion na athénské Akropoli.

Samotný Parthenon, nejvýraznější dominanta řecké metropole, se může pochlubit oběma typy sloupů. Pokud si chcete důkladně a v klidu prohlédnout původní krásu tohoto nejznámějšího díla řecké architektury, navštivte Archeologické muzeum v Athénách, kde je vystaven jeho zmenšený model. Abyste měli lepší představu o tom, kolik práce bylo třeba vynaložit, aby tato stavba vůbec vznikla, je dobré navštívit studijní středisko na Akropoli, kde si můžete prohlédnout expozice týkající se konstrukce Parthenonu. Z 90% se o vytvoření zdejšího uměleckého díla zasloužili samozřejmě dělníci, zbývajících 10% poskytl architekt Feidiás, který byl ve své době také vynikajícím sochařem. Byl autorem sochy boha Dia v Olympii a obrovské sochy bohyně Niké, která se následně stala hlavní sochou samotného Parthenonu.

Posledním jmenovaným sloupovým řádem je řád korintský. Jak už napovídá název, tento řád pochází pravděpodobně z Korintu. Jeho nejvýraznějším znakem je bohatě zdobená sloupová hlavice, která má tvar kalichu, zdobeného dvojitou řadou lístků, z kterých vyrůstají voluty. Sloupy byly štíhlé a vysoké, proto také tento řád působí ze všech tří nejhonosněji.

Foto: Akropole, Parthenon

Dalším mimořádným aspektem řecké architektury jsou byzantské kostely, které najdete naprosto všude, v hlavním městě i v té nejmenší venkovské osadě. Šlo o větší či menší stavby se střechami z červených tašek. Všechny kostely mají některé prvky společné. Například oltář bývá umístěn směrem k východu a je ukrytý za zástěnou zvanou ikonostas. Před ním jsou tři hlavní uličky a nad prostřední uličkou je hlavní kupole zdobená malbami Krista Pantokratora neboli Krista Vševládce. Další Kristova ikona bývá umístěna nad hlavním vchodem do kostela a vítá příchozí. Interiér byzantského kostela je vždy velmi bohatý zejména na mozaiky a vlysy. Na stěnách jsou zavěšeny ikony a votivní oběti. Kostelíky oplývají působivou atmosférou, obzvláště během bohoslužeb.

Dnešní Athény již bohužel ukrývají jen málo z úžasného architektonického dědictví starověkých Řeků. Památky jsou zastiňovány moderními budovami, z nichž ty nejvýraznější nesou vliv německé architektury. Jejich tvůrcem je architekt Ernst Ziller (1837 – 1923), který mimo jiné navrhnul také podobu velkolepého olympijského stadionu pro hry konané v roce 1896.

- jap -

Předchozí články z Řecka:
Ioanina – centrum turecké moci
Pohoří Pindos - nejodlehlejší kout Řecka
Samos - vinařský ráj
Mykény
Argos, centrum mykénské kultury

Článek byl zobrazen 36 435 krát.