Gournia – pozůstatky minojského města

Gournia – pozůstatky minojského města

Asi 19 km od hlučného a moderního letoviska Agios Nicolaos se rozkládá jedno z nejlépe dochovaných minojských měst na Krétě. Starověká Gournia byla objevena na samém počátku 20. století americkou archeoložkou Harriet Boyd-Hawes. První archeologické práce zde proběhly v roce 1904.

ZÁJEZDY DO ŘECKA NA SVĚTADÍLECH

Gournia je ukázkou toho, že co se může v průběhu věků přihodit dokonce i nejrušnějším komunitám. V minojské době byla totiž vzkvétajícím městem, obydlena byla již před 5 tisíci lety. Bývala rušným obchodním centrem, kde pracovali zruční hrnčíři, tesaři, kovotepci a další řemeslníci, rybáři a tkalci. Tato skutečnost je dokladem podobnosti tehdejší kultury s moderní krétskou společností. Kolem roku 1450 před Kristem však byla Gournia zničena během strašlivého zemětřesení, které postihlo Krétu. Dílo zkázy pak dokonal ohromný požár. 

Město je dnes často nazýváno minojskými Pompejemi, ruiny leží opuštěné na nevelké vyvýšenině s výhledem na nádherný záliv Mirabello. Zbytky původní osady byly pojmenovány podle dobytčích napajedel, které zde byly nalezeny – řecky „gournes“. Byly zde odkryty řemeslnické dílny, dlážděné ulice a také kanalizace. Gournia se dnes rozkládá kolem pozůstatků paláce, který je zhruba desetkrát menší než palác v Knossu. Pravděpodobně byl také mnohem méně důležitý. Díky jeho malým rozměrům a poměrně dobře zachovalým zříceninám si můžete udělat představu, jak asi původně vypadal. 

Na místě najdete spleť uliček, které lemují jednotlivé základy jednoduchých obydlí o jedné místnosti. Oblast připomíná zapadlé postranní uličky nacházející se v kterémkoliv starším krétském městě. Dlažba v uličkách Gournie je stále původní, návštěvníci se tak dnes mohou procházet po stejném chodníku, po jakém chodívali Kréťané v letech 1550 – 1450 před naším letopočtem. Ze stejného období pochází také většina trosek, které jsou rozesety kolem dokola. 

U vstupního schodiště do paláce je vidět kamenná deska s otvorem, kam byla patrně přivazována zvířata před obětováním. Mohla však sloužit také k jinému účelu, třeba jako řeznický špalek. Zdejší domy byly kdysi malé a dvoupatrové. V jejich přízemí bývaly dílny, obchůdky, choval se zde dobytek a skladovaly zásoby. V patře dostupném po vnějším schodišti pak byly obytné místnosti. Tato architektura připomíná způsob výstavby starších vesnic na dnešní Krétě, od pradávných dob se toho tedy příliš nezměnilo.

- jap -

Předchozí články z Řecka: 
Epidaurus - rodiště Apollonova syna 
Chios - Mastixový ostrov 
Mýkonos - modrobílá pohádka 
Milos - ostrov zamilovaných 
Knossos - Evansovo dědictví 

Článek byl zobrazen 5 549 krát.