Paros - Mramorový ostrov

Paros - Mramorový ostrov

Řeckých ostrovů je tolik, že se prý nedají spočítat. Podle mytologie vznikly tak, že Bůh rozhodil po stvoření světa do moře kameny, které mu zbyly. Jedna skupinka těchto kamenů tvoří souostroví Kyklady, turisticky vděčný cíl, kam však zatím míří poměrně málo Čechů. Ostrovy Kyklad jsou si v mnohém podobné, ale přesto je každý jiný.

Jedním z největších je Paros, rozkládající se na ploše kolem 190 km2. V podstatě se jedná o jedinou horu, dříve známou jako Marpessaa a vyčnívající z moře do výšky 771 metrů. Geologicky je tvořena hlavně mramorem, což je důvod, proč tu ve starověku vznikly proslulé lomy. Velmi kvalitní bílý parský mramor, ještě při tloušťce 35 mm průsvitný, se stal nepřekonatelným pojmem a vyvážel se do celého tehdy známého světa. Znali jej Féničané, posloužil jako materiál pro stavbu athénské Akropole, Apollónova chrámu v Delfách, Praxitelovy sochy boha Herma nebo Milónské Venuše, v modernějších dobách pak z něj byla vytesána třeba Napoleonova rakev. Dokonce z něj prý byl postaven i Šalamounův chrám v Jeruzalémě. Důl dnes už není v provozu, ale stal se jednou z turistických atrakcí.

Jednoduchost a důstojnost mramoru si zachovává celý ostrov. Je trochu syrový, jeho vnitrozemí je málo zalidněné a nepříliš zelené, vše ještě nepohltil turistický ruch. Atmosféru dodávají malebné vesničky, bílé domky a pravoslavné kostelíky. Historie ostrova je pestrá a samozřejmě opředená řadou legend a mýtů, jak je v Řecku obvyklé. Právě na Parosu byl nalezen jeden z nejvýznamnějších řeckých artefaktů, kronika vytesaná – jak jinak – z parského mramoru. Chronologicky zachycuje období let 1581 až 264 př. n. l. Dnes je kronika rozlomena na dva kusy, přičemž ten větší se od roku 1627 nachází v Anglii a je uložen v jednom oxfordském muzeu. Zbývající menší fragment byl nalezen až roku 1897 a je vystaven v místním muzeu na Parosu (tato část zahrnuje roky 356 až 299 př. n. l.).

Bohatou historii ostrova připomínají ale hlavně památky z různých epoch. Zřejmě nejvýznamnější z nich je chrám Panaghia Ekatontapiliani, nacházející se na nábřeží hlavního města ostrova Parikia / Paros. Původně byzantský kostelík se postupem času rozrostl, až se stal známým v celém egejském moři.

Jedním z nejmalebnějších míst ostrova je malé rybářské městečko Naoussa. Říká se o něm, že patří k nejkrásnějším v celém souostroví. Můžete tu pozorovat rybáře, vyrážející na lov a zase se vracející se zajímavými úlovky, sledovat práce na údržbě lodí i vybavení a vnímat ruch a život přístavu.

Čerstvé zboží se samozřejmě dá ihned ochutnat v některé z četných restaurací a taveren různých cenových kategorií. Velká část úlovků je dnes totiž spotřebována turisty a návštěvníky ostrova, kterým se pomalu přizpůsobuje celá ekonomika Parosu. Přesto se někteří obyvatelé stále živí zemědělstvím, hlavně pěstováním oliv, vinné révy, fíků nebo obilí.

Velká část turistů tráví čas na ostrově na plážích, ale nemálo se také věnuje windsurfingu. Paros je totiž považován za ráj surfařů. Mohou tak kouzlo mramorového ostrova obdivovat s odstupem z moře.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 8 712 krát.