Chebika - horská oáza

Nedaleko tuniského městečka Tozeur se v blízkosti hranic s Alžírskem rozkládá horská oáza Chebika, která patří společně s oázami Midés a Tamerza k těm nejznámějším v zemi. Je vyhledávaným cílem lidí, kteří chtějí poznat z Tuniska také něco jiného než jen turisty přeplněné pobřeží.

V minulosti byla Chebika i sousední oázy významnou zastávkou pro karavany putující napříč jižním Tuniskem. V období římské nadvlády sloužily oázy jako vojenské pevnosti. Legionáři, kteří je strážili, mezi sebou komunikovali pomocí zrcadlových signálů. Obyvatelé Chebiky byli po celou dobu naprosto soběstační a nezávislí na okolí, vše, co potřebovali, si sami vyprodukovali. Změna však nastala v době, kdy byla v okolí objevena ložiska fosfátů. Mnoho lidí tehdy opustilo své domovy a vydalo se za prací do fosfátových dolů. Zemědělská výroba začala postupně upadat a odliv obyvatelstva měl za následek také postupné zapomnění zdejších tradic a obyčejů. Dnes musí obyvatelé Chebiky množství potravin dovážet z okolních vesnic.

Další ránu do tradičního poklidného života místních obyvatel zasadil rozvoj masové turistiky. Zástupy zvědavých turistů jsou zde na denním pořádku a místní obyvatelé se již naučili s nimi žít. Lidé sem přijíždějí buď soukromě džípy, nebo v rámci organizovaného celodenního výletu z Tozeuru. Chebika je však také cílem těch, kteří se chtějí vydat dále vlakem po úzkokolejné železniční trati Lézard Rouge, jež je v provozu od roku 1899. Vagony z počátku 20. století, které mají sedadla potažená červenou kůží, se projedete 15 kilometrů dlouhou roklí Seldja.

Samotná Chebika se rozkládá nad starou, dávno neobydlenou osadou, kterou v šedesátých letech smetla povodeň. Většina z obyvatel v roce 1969 odešla a zanechala své domky napospas. Dnešní Chebika pak vyrostla na úpatí hory a tvoří ji domky postavené z kamení a hlíny. Domky jsou soustředěny podél uliček směřujících k centrálnímu tržišti. Chabika má tak téměř stejný půdorys jako nedaleká Tamerza. Hlavní turistickou atrakcí je studánka obklopená palmovým hájem s vodopádem, která se nachází hned za vesnicí. Je napájena několika menšími podzemními horskými toky a sítí podzemních vodních kanálů. Díky těmto zásobárnám vody je možné se i v tak vyprahlé oblasti věnovat zemědělství. Kromě datlových palem se zde pěstují také meruňky, banány, broskve, citrusy, olivy a granátová jablka. Ve stínu palem pak roste dokonce tabák.

Důmyslný zavlažovací systém vodu rovnoměrně rozprostírá na všechna políčka. Jak praví jedno tuniské přísloví „déšť je nejvyšším vládcem“ a proto zde má voda mnohem větší cenu než benzín. Dříve se pro zajištění rovnoměrného zavlažování využívala v Chebice jakási místnost s přesýpacími hodinami. Tu si dnes můžete prohlédnout za jedinými veřejnými toaletami ve vesnici. Jde o jednoduchý časový spínač a dva velké džbány s uchy, které byly zavěšeny na provaz, a z jednoho do druhého se voda přelévala. Podle toho, za jak dlouho se podařilo nejnižší džbán naplnit, obsluha otevírala a zavírala stavidla v zavlažovacím systému a postupně pouštěla vodu do jednotlivých obdělávaných políček.

Turisté, kteří se do oázy Chebika vydají, musí myslet na to, že to není procházka po rovině. Cesta je poměrně náročná, v některých částech prohlídky vede jen nezpevněná prašná cesta, na které jsou mnohdy kameny, jinde jsou do skal vytesány schody. V některých místech jsou chodníčky poměrně dosti úzké, je tak třeba dbát zvýšené opatrnosti. Oázou se chodí celý okruh, takže se nikdy nevracíte na to místo, ze kterého jste vyrazili a stále máte co obdivovat.