Katedrála sv. Patrika v Dublinu

Pod dublinským nebem se do výšky 69 metrů tyčí vysoká věž Katedrály svatého Patrika, která je symbolem římskokatolického vyznání obyvatel města. Tato nádherná církevní stavba byla založena v roce 1191 a dodnes je největším kostelem v celém Irsku. Je také jednou z nejhezčích a nejzajímavějších památek v Dublinu.

Katedrála byla postavena na místě, kde údajně svatý Patrik křtil ve studně nové věřící a kde stával kostelík postavený již v 5. století. Studnu zakrývala velká kamenná deska s keltským křížem, která byla objevena na přelomu 19. a 20. století a v současnosti je vystavená v západní lodi katedrály. Na počátku 13. století byl kostel přestavěn do dnešní podoby, v roce 1370 musela být po požáru přebudována také západní věž. O to se postaral arcibiskup Minot. Roku 1749 získal kostel hlavní věž, roku 1864 pak přibyly ještě obloukové pilíře. 

Kromě této kamenné desky je v interiéru katedrály k vidění ještě mnoho zajímavých věcí, jako jsou bysty, náhrobky a četné pamětní desky. Vedle sebe zde například leží hroby děkana Jonathana Swifta a jeho družky Stelly (vlastním jménem Esther Johnson). Jsou uloženy pod mosaznou plaketou umístěnou v podlaze chrámové lodě těsně za vchodem. Na jižní stěně visí latinský epitaf, který napsal sám Swift. K vidění je také patent královny Anny, kterým ho jmenovala děkanem katedrály. V severním transeptu se pak nachází Swiftova pamětní deska, knihovna s jeho posmrtnou maskou a malá výstavka věnovaná jeho životu. Nejkrásnější okázalé hrobky patří rodině Boyleů, jež nechal na počet své ženy Kateřiny vystavět hrabě Boyle. Pozornost upoutá zejména obrovský Boyle Monument ze 17. století se třemi vrstvami Westonů, Fentonů a Boyleů. V uličce jižně od chóru se nachází také několik exkluzivních mosazných náhrobních desek.

V katedrále si můžete rovněž prohlédnout nepříliš povedenou podobiznu nejváženějšího irského muzikanta, slepého harfisty Turlougha O´Carolana žijícího v letech 1670 – 1738. Neměli byste si nechat ujít ani staré dřevěné dveře s chybějícími centrálními panely, ke kterým se váže zajímavá pověst. Popisuje se v ní spor dvou významných lordů Kildara a Ormonda. Lord Ormond se v roce 1492 kvůli sporu a obavám o svůj život ukryl před nepřátelským Kildarem do útrob katedrály. I když mu bylo slíbeno, že bude v bezpečí, odmítal vyjít ven. Proto Kildare svým kopím vyrazil do dveří díru a jako symbol usmíření protáhl otvorem svou nechráněnou paži. Ormond takto nabízenou ruku přijal a spor byl ukončen. Do angličtiny se tak dostal výraz „chance one´s arm“, tedy „dát svou paži všanc“, což je totéž jako zariskovat.

Hned za katedrálou se nachází veřejná knihovna, která byla jako první svého druhu založena již v roce 1701 arcibiskupem Narcissem Marshem. Ta stále obsahuje arcibiskupovu sbírku knih a je využívána k původním účelům.  V  současnosti čítá asi 25 000 svazků pocházejících z doby před 18. stoletím. Na katedrálu sv. Patrika navazuje krásný park, který je ideálním místem k oddechu a odpočinku před uspěchaným životem metropole.